Nejstarší zprávy o vsi a zároveň tvrzi Lužec jsou z roku 1447, kde je držel Ojíř z Lubence. Další zprávy o Lužci jsou až z r. 1577, kdy od Mikuláše z Lobkovic získal Lužec s tvrzí Jindřich Brozanský z Vřesovic. Od něj získal Lužec Adam Ferdinand Údrčský z Údrče, jemuž za účast na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 byl Lužecký majetek v roce 1623 zkonfiskován a Královská komora ho prodala v r. 1627 Ludvíku Neslingerovi ze Štampachu. Štampachové drželi Lužec až do r. 1830.
V roce 1794, za Františka Václava ze Štampachu, který byl nejvyšším purkrabím, stály při dvoře ještě zříceniny tvrze, které dala Marie Pachtová, rozená Štampachová, strhnout a na jejich místě postavit zámek s anglickým parkem. Od r. 1852 patřil Lužec Baerenretheirům, z nichž Josef Maria Baerenretheir dal zámek přestavět v romantickém slohu.
Po roce 1945 připadl zámek československému státu a od r. 1950 sloužil státnímu statku v Lubenci jako ubytovna. Ještě v roce 1967 byl zámek opraven a sloužil pak jako sklad.
Současný vzhled zámku však již jeho romantický sloh z konce 19. stol. nepřipomíná.
Víska Lužec leží necelých devět kilometrů jihozápadně od Podbořan a téměř osmatřicet kilometrů stejným směrem od bývalého okresního města Louny.
První zmínka o ní pochází až z roku 1447. Tehdy se dělili majetek po otci synové Ojíře z Očedělic
a vintířovský statek s několika dalšími vesnicemi včetně Lužce získal Pechanec Ojíř z Očedělic,
zatímco jeho bratr Mikuláš obdržel hlubanský statek.
Lužec později patřil k několika různým statkům, aniž nabyl samostatnosti. Již v osmdesátých létech věku tvořil součást petrohradského statku, později patřil ke Kryrům, byv ve vlastnictví Lobkoviců. Mikuláš z Lobkovic pak roku 1577 zastavil pustý zámek Kryry s několika vesnicemi včetně Lužce Jindřichovi Brozanskému z Vřesovic.
Lužec později patřil k několika různým statkům, aniž nabyl samostatnosti. Již v osmdesátých létech
15. věku tvořil součást petrohradského statku, později patřil ke Kryrům, byv ve vlastnictví Lobkoviců. Mikuláš z Lobkovic pak roku 1577 zastavil pustý zámek Kryry s několika vesnicemi včetně Lužce Jindřichovi Brozanskému z Vřesovic.
Jindřich Brozanský učinil z Lužce sídlo samostatného statku, který později prodal Adamu Ferdinandovi Údrčskému z Údrče. Ten přikoupil ještě statek Kalec poblíž Žihle a majetek poté spravoval s manželkou Kateřinou až do českého povstání z let 1618 až 1620. Jelikož v něm byl bohužel aktivně účasten, rozhodnutím konfiskační komise z 18. března 1623 přišel o polovinu majetku a statek Lužec mu byl zabaven. Několik následujících let jej spravovala česká komora, až ho roku 1627 odkoupil Jan Ludvík Nesslinger ze Schelchengrabenu.
Nesslingerové drželi statek následně do počátku 18. věku, kdy jej koupili Steinbachové ze Steinbachu a připojili ke statkům Mlýnce a Vidhostice. Po Kryštofovi následoval od třicátých let Václav, mezi léty 1761 až 1765 je držel Karel, v létech 1765 až 1802 jeho syn František Václav. Dva roky před smrtí převedl majetek na staršího syna Václava, po jehož smrti roku 1814 přešel na bratra Jana. Tomu poté patřily do roku 1830. Jeho dědičkou byla Marie Steinbachová, provdaná Pachtová, ale od roku 1852 patřil statek rodu Bärenreitherů. Poslední z nich, Josef Maria, držel statek Lužec do roku 1922, kdy jej prodal smlouvou ze 17. června Marii Jungwirthové. Zanedlouho poté přešel do držení Bohumíra Fišera, jehož potomkům patřil do konce čtyřicátých let 20. věku. Zprávy o lužecké tvrzi uváděné od poloviny 15. století novější literaturou jsou mylné.
- pozn. majitele . Koncem r. 2009 při rekonstrukci střechy budovy č.p.2 v areálu Zámku Lužec byly nalezeny pozůstatky jmenované lužecké tvrze, a to ve velmi dobrém stavu . Bližší informace připravueme.
Lužec vždy tvořil součást větších majetků a jako samostatný statek byl konstituován teprve v závěru 16. století. Až tehdy tak byly vytvořeny podmínky pro vznik sídla, které zde existovalo do konce 18. věku. Ještě roku 1787 zmiňuje Jaroslav Schaller starý zámek a kapli svatého Rocha. Tato zámecká stavba stávala v areálu poplužního dvora, ležícího při jihozápadním okraji vsi.
Literatura dále uvádí, že k výstavbě nového zámku přistoupila po roce 1830 Marie Pachtová. Za ní vznikla v severním křídle poplužního dvora nová zámecká budova, v jejichž konstrukcích se však uplatnily zbytky starého sídla Steinbachů ze Steinbachu. Byla to minimálně čtveřice
místností, z nichž dvě jsou zaklenuty valeně s výsečemi. K jejich jižnímu průčelí byla po roce 1830 přistavěna dlouhá chodba, přestavěno patro a celek zastřešen sedlovou střechou. Severně od zámku se pak rozkládal park.
Zámecká budova byla za Josefa Marii Bärenreithera upravena v romantickém duchu. Tehdy zřejmě byly štíty sedlových střech opatřeny bohatou výzdobou, před hlavní zámecký vstup v jižním průčelí představena celodřevěná konstrukce s venkovním dvouramenným schodištěm do patra a na hřebeni střechy vztyčena polygonální vížka. Tato stavba byla doplněna po roce 1908 o další romantizující prvky včetně vížky přistavěné k jihozápadnímu zámeckému nároží. V uvedené podobě stávala zámecká stavba v poplužním dvoře až do čtyřicátých let 20. věku. Poté začala chátrat, neboť její uživatel, státní statek Lubenec, se o ni nestaral. Opravy se dočkala až koncem šedesátých let, kdy posloužila k natáčení filmu Adelheid. Opravy byly však jen velmi povrchní , lze hovořít spíše
o kulisách.
Poté však opět sloužil jako hospodářská stavba, resp. obilní sklad. Jelikož opravy byly i nadále zanedbávány, není divu, že zámek se začal řítit. Počátkem 21. století dosloužila střecha, část severního průčelí včetně konstrukce stropu se propadla a strhla klenbu střední místnosti v přízemí. Neupraveený lužecký zámek byl v rámci restitučního řízení vrácen ve zcela dezolátním stavu potomkům původních majitelů.
Dále Zámek Lužec vč. přilehlých pozemků krátce vlastnily Kalašová a Krchov . O budovy se vůbec nestaryly a vše se dalších 20 let rozpadalo a pustlo.
Posledním vlastníkem se stal Miloslav Martínek z Kladna, kterému se již podařílo započít rozsáhlou rekonstrukci budov a nádvoří. V současné době je opravena střecha na hospodářské budově č.p.2 , byly kompletně opraveny vnitřní prostory a střecha na hospodářské budově č.p.24 , zprovozněná voda a elektrika. Je opravená a vyčištěná studna, nová zámecká brána , nové schodiště ve věži vč. opravy vnitřního zdiva a další.
Koncem r. 2009 bylo vydané nové stavební povolení na rekonstrukci hlavní budovy Zámku č.p. 1. V r. 2010 bude provedena za pomoci NPÚ oprava statiky budovy a příprava pro rekonstrukci střechy.
Opis :
Lužec, ves t., hejtm. a okr. Podbořany, fara Vidhostice, pš. Vroutek; 21 d., 139 ob. n. (1890), chmelařství. Alod. panství (847,11 ha půdy) jest majetkem JUDra Josefa Baerenreithera; náleží k němu zámek s kaplí a s parkem, dvůr v Lužci. Zboží lužecké bývalo v 15. stol. při panství petršpurském, po tom při mlýneckém. Poč. 16. stol. držel [Lužec] Adam Ferd. Udrcký z Údrče. Ten účastnil se odboje stavů českých, začež mu mezi jiným [Lužec] od král. komory zabrán a prodán (1627) Janu Lud. Neslingerovi ze Selchengrabu. Po tom se tu připomíná Anna Konstancie Loubská (†1706), která prodala [Lužec] sv. p. Boosovi z Wadeku. V 18. stol. seděli zde Kagerové ze Stampachu, kteří vystavěli zdejší zámek.
O STAVEBNĚ TECHNIKÉM PRŮZKUMU ZÁMKU LUŽEC
Stavebněhistorický průzkum (dále jen SHP) byl proveden v souvislosti se zamýšlenou obnovou a stavebními úpravami zámku
Předmětem stavebněhistorického průzkumu je objekt zámku v Lužci, okres Louny, Ústecký kraj. Součástí SHP nejsou přilehlé objekty hospodářského charakteru, které společně s parkem, který na zástavbu dvora navazuje, tvořily jednotný areál.
Zděný patrový nepodsklepený původem raně barokní objekt prošel v průběhu staletí řadou stavebních úprav.
Léta zanedbané údržby se projevila na stávajícím velmi neutěšeném, ba dalo by se říci havarijním stavu stavby – zborcené části obvodového zdiva a atik se štíty, havarijní stav zastřešení, v interiéru místy více či méně zborcené konstrukce (stropní, podlahové), veškeré výplně vstupů i oken dochovány torzálně, plošnější samovolná destrukce omítkových vrstev (exteriérových i interiérových).